V zásadě jsem navrhl, aby se na základní škole začalo s cizím jazykem už od první třídy a aby tato výuka byla založena na jiném principu než dosavadní školské vyučování. Byla by to spíše „škola hrou“, která by se nejprve soustředila na poslech pohádek, vhodných říkanek a písniček tak, aby si žáci nejprve osvojili dovednost sluchově rozlišovat a pamatovat si mnohá slova a věty v cizím jazyce, postupně si zapamatovat delší texty, porozumět jim a na tomto základě se pak přirozeným způsobem, bez biflování pravidel učili tímto jazykem mluvit. Výuka klasickým způsobem by pak na takové dvouleté budování pevných základů mohla navázat od třetí třídy. V té chvíli by se pak osnovy zároveň rozšířily o výuku druhého jazyka, která by v počátečních dvou letech probíhala stejným způsobem jako předtím výuka prvního cizího jazyka v první a druhé třídě, tedy opět hlavně poslechem a vizuálně.
Někteří mí čtenáři správně poukázali na to, že takto je možno se něčemu naučit jen tehdy, má-li člověk k příběhům v cizím jazyce překlad. Dnešní audiovizuální pomůcky však mohou obsah příběhů malým uživatelům přiblížit vhodnou kombinací nápověd v mateřštině, ilustrací a kreslených nebo hraných příběhů, které by překlad plnohodnotně nahradily. Takové pomůcky, jež pro některé mimoškolní kurzy již existují, by bylo ovšem třeba pro účely základní školy přizpůsobit a dopracovat.
Tato technická stránka věci je však jen jednou součástí celého komplexu otázek, které si žádají, abychom k nim přistoupili netradičně a odvážně. Musíme si položit otázku: budeme se učit jazykům čistě pro praxi nebo pro celkové vzdělání a rozvoj osobnosti? Je to jen zdánlivé dilema, protože když použijeme osvojování jazyků k rozvoji svého vzdělání a dovedností, pak se to později blahodárně projeví i v praktickém dorozumívání a ústním i písemném vyjadřování.
Jestliže však si připustíme, že jazykům bychom se mohli učit na prvním místě pro rozvoj svého poznání, celkového vzdělání a rozvoje osobnosti, pak nebude záležet na tom, aby jazyk, který si touto cestou budeme osvojovat nejdříve, byl nutně jazyk, který je z dnešního hlediska nejšíře použitelný v praxi, za jaký je dnes většinou lidí celkem právem považována angličtina. Když už se máme podle přesvědčení Ministerstva školství i doporučení Evropské unie na základní škole učit dvěma cizím jazykům, pak lze pořadí jazyků organizovat i jinak než dnes. V první třídě bychom mohli začít jazykem, který si žáci a žákyně mohou osvojit mnohem snáze a s vynaložením menších nákladů na vytváření příležitostí pro kontakt s živým jazykem než v případě angličtiny, tedy především některým jazykem našich sousedů.
Nejdříve nás jistě napadne němčina, ale nezapomínejme, že máme i jiné sousedy. Je to na jedné straně téměř čtyřicetimilionové Polsko, ale především sice malé, ale jazykově nám nesmírně blízké Slovensko. V minulosti nám slovenština byla velmi známým a srozumitelným jazykem, a to přesto, že se tehdy, aspoň na české straně, nepěstovalo aktivní používání obou jazyků. I při velké podobnosti naší mateřštině jsou polština i slovenština od češtiny foneticky a ve větší či menší míře i gramaticky a slovní zásobou odlišné, takže plynné vyjadřování a nerušené porozumění mluvenému i psanému slovu v některém z těchto jazyků by z nás učinilo lidi dokonale bilingvní se všemi výhodami, které z toho plynou pro naše další jazykové i všeobecné vzdělání. Vyučovací pomůcky, jaké jsme výše zmínili, by se v případě těchto jazyků obešly do značné míry bez nutnosti něco překládat. Případné objasňování či výklady by se mohly podávat přímo ve slovenštině ba i v polštině.
Protože dokonalé osvojení fonetiky a slovní zásoby kteréhokoli jazyka nám napomáhá později si mnohem snáze osvojit i další jazyky, začínali by takoví žáci a žákyně s angličtinou sice až na druhém místě, ale s mnohem většími jazykovými a komunikačními zkušenostmi, návyky i motivací. Setkání s angličtinou by už u nikoho nemuselo vyvolávat stres a obavy, že se tomuto jazyku nenaučí. Angličtina by přitom v žádném ohledu nepřišla zkrátka: Její vyučování by co do rozsahu nebylo proti dnešnímu stavu nijak omezeno. Vyučovalo by se jí jako dosud od třetí až do deváté třídy. Navíc by bylo možno hodinový fond zpočátku věnovaný slovenštině nebo polštině, tedy jazykům, jimž by se žáci snadno naučili dříve než za devět let, ve vyšších třídách rozdělit třeba mezi češtinu a angličtinu, a tak vyučování těchto důležitých předmětů posílit. Navíc by se angličtina už nevyučovala jazykově téměř neprůstřelnému jednojazyčnému žactvu, nýbrž v zásadě žákům a žákyním již bilingvním s rozsáhlými zkušenostmi s osvojováním jiného jazyka, mnohem silněji motivovaným pro poznávání jiných zemí, národů, kultur a jazyků a zbavených obav z neznámých hlásek a výraziva.
Dále by bylo vhodné se zbavit představy, že první cizí jazyk na základní škole musí být bezmála pro všechny školy jednotný. Prvním jazykem by podle místních podmínek, blízkosti k příslušné zemi a podobných okolností mohla někde být němčina, jinde polština a jinde zase slovenština. Na některých školách, kde by pro to byly výhodné podmínky, by se od první třídy mohlo vyučovat angličtině. V systému, který jsem výše načrtl, by neplatilo ani to, s čím se setkáváme dnes, totiž že druhý cizí jazyk není dotován dostatečným počtem let a hodin.
Třebaže toto vše může dnes ještě znít jako bezuzdná fantazie, je užitečné si aspoň umět představit, že existují i jiné možnosti než prostě zvětšovat současnou praxi o další dávky téhož, s větším úsilím pro všechny zúčastněné a přitom téměř jistě s mizivým výsledkem.
Aby bylo jasnější, jak by i seznamování s blízce příbuznými jazyky mohlo být pro nás přínosné, dovolím si na konec přidat pohádku, kterou jsem sestavil z jednotlivostí, odpozorovaných z našich slovanských jazyků:
Kdysi dávno naši předkové žili kdesi na pomezí dnešního Polska a Ukrajiny na svém majetku, svém statku a před statkem se dívali na svá zelená luka. Jak víme z pověsti o praotci Čechovi, z určitých důvodů se pak rozešli do různých konců tehdejšího světa. Ti, co se dostali jen na dnešní Slovensku, si dále střežili a budovali svůj „majetok“ čili statek, stateček. Ti, co se odebrali k Baltu a stali se po čase Poláky, si s sebou také vzali vzpomínku na svůj statek, ale u moře jim nebyl nic platný, tak tomu slovu dali význam „loď“, jež se teď stala jejich základním prostředkem obživy. A ti, co se odstěhovali až do Dalmácie a stali se Chorvaty, si zachovali vzpomínku na krásná luka, která mívali kdysi před chalupou, ale protože teď už měli pod okny jen břehy a moře, kam vyjížděli za rybolovem a za obchodem, použili staré známé slovo „luka“ jako název pro své přístavy. A my Češi, když se naučíme pár slovům polsky nebo chorvatsky, si s pomocí naší mateřštiny dokážeme takovou pohádku vymyslit a zapamatovat.
Není to asi na slovo vzatá vědecká teorie, ale tak nějak to muselo být. Snad mi ta pohádka pomohla bez delšího teoretizování naznačit, jak si pomocí příbuzných jazyků můžeme nenásilně rozšiřovat obzory.
Jazyky na základce: Jak na to?
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 5 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1563 |